Strakonice

Strakonický hrad

To, co ale návštěvníky především táhne do Strakonic, je bezesporu Strakonický hrad. Nádhernou, majestátní stavbu najdete v nejtěsnějším sousedství soutoku Otavy a Volyňky. Řeky se sbíhají v ostrém úhlu a dodávají tak hradu vpravdě pohlednicový vzhled.

Jeho minulost však přitom ani v nejmenším nepřipomínala pohádku. Bavorové věnovali část svého hradu řádu Maltézských rytířů a tím začala éra společného působení moci světské a moci církevní, ne vždy idylická. Z původních chráněnců šlechtického rodu se nakonec stali obtížní rivalové, jejichž majetek neustále rostl, takže postupem času se řád stal daleko mocnějším než Bavorové, jejichž vliv naopak pozvolna upadal. To samozřejmě vedlo k rozsáhlým sporům a přím mezi Johanity a hradními majiteli.

V době, kdy ale Strakonický hrad zakládali, patřili ještě Bavorové k velmi vlivnému jihočeskému šlechtickému rodu. Tomu odpovídal i velkorysý styl, v němž stavbu svého reprezentačního sídla pojali. Jestliže patříte mezi znalce historie či dějin umění, zcela jistě oceníte skutečnost, že strakonický hrad v sobě snoubí všechny slohy od románského až po baroko. Pokud pro vás tento druh informací není důležitý, má pro vás Strakonický hrad přichystanou celou řadu zajímavostí a perliček.

Hradní věže

Symbolem hradu, a také pravděpodobně tím prvním, čeho si všimnete, je věž Rumpál. Postavili ji v době rané gotiky a své jméno získala po rumpálu, kterým do jejích hlubin spouštěli vězně. V jejím podzemí se totiž nacházela hladomorna. Třicet jedna metrů vysoká věž má kapkovitý tvar, který se z hlediska dělových koulí dobyvatelů jevil jako mimořádně odolný (věž stejného tvaru najdete v Jižních Čechách už jen na hradě Zvíkov). V současné době můžete po šestadevadesáti schodech vystoupat až na ochoz a z něho si potom prohlédnout město z ptačí perspektivy. Působivou siluetu Rumpálu najdete na druhém hradním nádvoří, kde také tvoří majestátní kulisu všech oblíbených akcí, které se zde v průběhu roku odehrávají.

Druhá hradní věž se pyšní neméně poetickým jménem. Hradní páni ji přezdili na Jelenku, protože se v ní odehrávaly hostiny po úspěšných honech. Postavili ji tři sta let po Rumpálu v renesančním slohu. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století byla však nádherná výzdoba Jelenky v rámci stavebních úprav zakryta. Teprve o sto padesát let později byl její strop, renesanční okna a další prvky znovu objeveny. Jelenka je však v současné době pro turisty nepřístupná.

Zakleté paní

Při prohlídce hradních nádvoří se nezapomeňte zastavit na druhém z nich. Tady, na levé straně pod schody vedoucími do muzea, stojí kamenný stůl. Nejde však jen o obyčejný stůl. Strakonice totiž podle pověsti měly svou bílou paní, která se zjevovala na hradbách, procházela se po ochozu věží a na tomto kamenném stole údajně připravovala medovou kaši, kterou poté krmila hodné děti. Strakoničtí radní na tuto pověst navázali a kdysi se u tohoto kamenného stolu jednou do roka rozdávala kaše všem chudým.

Když vystoupáte po schodech a zaplatíte vstupné do muzea, čeká na vás na konci prohlídky bývalá zámecká kaple. S tou je spojen osud jiné zakleté paní Strakonického hradu. Legenda tvrdí, že Strakonice kdysi zachvátil krutý hladomor. V té době zde žil městský radní se svou velmi pyšnou a marnivou ženou, která se rozhodla, že si nechá zhotovit střevíčky z chlebového těsta. Poté, co jí je pekař upekl, vydala se v nich na ranní mši. Když kráčela ke své lavici, ozvala se najednou hromová rána a marnivá paní se propadla do země. Zůstala po ní jen obrovská jáma v podlaze kaple.

Velkopřevor, který v té době ve Strakonicích působil, přikázal zavézt díru zemí, ale nikomu se to nedařilo. Zdálo se, jako by díra byla bezedná. Velkopřevor si vzpomněl na odsouzence, který čekal v hladomorně Rumpálu na smrt, a nechal si ho zavolat. Nabídl mu milost, když se nechá spustit na dno jámy a zjistí, proč se jí nedaří zasypat. Odsouzenec souhlasil. Když se potom z podzemí vrátil zpátky na zem, vyprávěl, že tam dole stojí železný sloup, u nějž je žena radního přikovaná. K jejímu vykoupení dojde teprve tehdy, až nad branou třetího hradního nádvoří vyroste jeřáb tak silný, aby z něj šla vyřezat kolébka. Teprve když v této kolébce bude spát nevinné dítě, dojde paní svého vysvobození.

Místní tvrdí, že před lety opravdu začal růst nad branou třetího nádvoří jeřáb. Podle jedné verze však za čas uschl, podle druhých jej zase zedníci během oprav hradu porazili. Jisté však je, že marnivá paní s chlebovými střevíčky zatím vysvobozena nebyla. Možná ji při své návštěvě i potkáte.

Muzejní intermezzo

Pokud se chcete s pozoruhodnou stavbou Strakonickém hradu seznámit zevnitř, musíte navštívit Muzeum středního Pootaví, protože na hradě klasické prohlídky neprobíhají. Najdete je na druhém hradním nádvoří a v tématicky uspořádaných expozicích si můžete prohlédnout nejcennější exponáty z celého kraje. Vystavované předměty jsou tématicky rozděleny. Mají tu expozice věnované pravěku Strakonicka, slavné Strakonické ČZ, nebo výrobě fezů, která Strakonice také proslavila.

Způsob, jakým se Strakonice dostaly k vyrábění této u nás netradiční pokrývky hlavy, je téměř pohádkový. Kdysi ve městě sídlily dvě velké punčochářské rodiny, které si navzájem konkurovaly. Postupem času však punčochářství upadalo, a tak jim začal hrozit krach. Na počátku devatenáctého století však přijel do Strakonic jistý linecký kupec, který obchodoval s Orientem. Přivezl s sebou jeden fez a zeptal se strakonických punčochářů, jestli by dokázali vyrábět podobné. A protože poptávka byla obrovská, obě dvě punčochářské rodiny zapomněly na své původní nepřátelství a ve svornosti se pustily do výroby fezů, které se tak staly jedním ze symbolů města.

Na návštěvu muzea byste si měli najít čas i v případě, že vás muzea nijak zvlášť nezajímají. Za vidění totiž zcela určitě stojí i hradní prostory, v nichž je muzeum umístěno. Procházet se budete v malém a velkém rytířském sále, navštívíte hradní kapli a v neposlední řadě právě z muzea můžete vystoupat strmým a úzkým schodištěm na kouzelnou vyhlídku věže Rumpál.